Krátké zamyšlení proč nekupovat štěňata leopardích psů bez papírů..
Louisianský leopardí pes je plemeno, které patří v naší republice k plemenům málopočetným. (Přestože v počtu leopardích psů je ČR třetí na světě po USA a Kanadě). Požadavky na uchovnění u této rasy jsou velmi mírné. Je třeba absolvovat jednu výstavu, absolvovat bonitaci a dosud pouze informativně donést vyhodnocení DKK. Pokud pes není uznán chovným má zpravidla velmi závažnou vadu oproti standardu. Zpravidla se jedná o podkus/předkus, monokryptochonismus, hluchota apod. Tyto vady jsou zpravidla jednoznačně dědičné a na potomcích se zpravidla prohlubují a tak výrazně ovlivňují kvalitu života psa.
Dalším důvodem, proč nepořizovat si štěně bez průkazu původu je neznalost genetiky. Není výjimkou, že dojde k spojení dvou jedinců barvy merle. Takováto spojení jsou u jiných plemen psů jako např. border collie zakázány. Pokud se „rozumný“ chovatel přesto rozhodne nakrýt tímto způsobem, má dvě možnosti, buď štěňata barvy double merle (převaha bílé, bílá hlava) okamžitě usmrtí, nebo ve věku přibližně 6-8 týdnů jim nechá udělat tzv. BARF test na hluchotu. Tento test dělají jen specializovaná pracoviště a stojí asi 2 tisíce Kč. Pokud bych si osobně takovéto štěně z vrhu (ať již papírových nebo nepapírových štěňat) vybrala, rozhodně bych toto potvrzení od chovatele vyžadovala, protože ne každý rozezná hluché štěně. Pro lepší pochopení samozřejmě štěňata se rodí slyšící, ovšem v důsledku bílé barvy a náchylnosti s touto barvou spojenou, dochází k postupnému odumírání sluchového nervu. Nedávno tak bylo prodáno bez papírové štěně novému majiteli hluché, prakticky za cenu mírně staršího papírového štěněte. To je potom neštěstí nejen pro pejska, ale i pro jeho nového majitele. Myslím, že každý majitel leoparda může z vlastních zkušeností potvrdit, že výchova slyšícího leoparda se dá považovat za náročnou. Osobně se domnívám a praxe to bohužel potvrdila, že vychovat neslyšícího leoparda dokáže jen málokdo. Navíc vzhledem k tomu, že toto štěně se nemuselo vůbec narodit, zabírá svým způsobem místo jinému zdravému pejskovi. Trápí se takto poté nový majitel i pejsek a to zpravidla jen díky tomu, že chovatel chtěl více lépe prodejných hodně barevných flekatých štěňátek. Chovatelský záměr a pravidla jsou v tomto ohledu věcí každého chovatele jako jedince. Samozřejmě, že se může narodit takto poškozený jedinec v jakékoli chovatelské stanici. To riziko zde vždy je. Ale důležité pro mne osobně je, toto riziko minimalizovat a pokud i přesto tato situace nastane, měl by se každý chovatel postavit k této situaci čelem. Tzn. snažit se vše vyřešit v aktivní spolupráci s novým majitelem štěněte.
Louisianský leopardí pes je v současné době dle organizace OFFA na 23. místě žebříčku z 148 plemen v počtu jedinců s dysplazií kyčelního kloubu. Čísla jsou neúprosná a procento dysplatických jedinců se každoročně pohybuje okolo 25%, naopak procento testovaných psů bez dysplazie kyčelního kloubu fluktuuje okolo 8%. To je další důvod proč si pořídit štěně z kvalitního testovaného chovu. Pokud mají oba rodiče dysplazii můžete očekávat, že s pravděpodobností přibližně 90%, budete vlastnit štěně, které bude trpět stejnými problémy. Pokud je jeden z rodičů zdravý snižuje se tato pravděpodobnost na 30-40%, přičemž vyšší pravděpodobnost je u štěňat, kdy matka byla nemocná a otec zdravý. Z čísel je dobře zřejmé, že je velmi důležité znát výsledky rentgenů obou rodičů. To se Vám, ale u bezpapírových chovatelů velmi pravděpodobně nepodaří. (Ovšem pozor donedávna nebylo nutné k uchovnění psa dodat ani informativně výsledek rentgenů kyčlí, tedy existuje zde i hodně papírových psů a fen, které zkontrolovány kyčle nemají a přesto mají papírová štěňata.).
Dalším neposledním důvodem je, že pořízením papírového štěněte vzniká vztah mezi chovatelem a novým majitelem. Dobrý a správný chovatel Vám vždy ochotně poradí a podá pomocnou ruku, ať již se to týká zdraví, výchovy, sportu.. atd. Proto je dobré si velmi dobře vybrat fundovaného chovatele, který je ochoten se Vám věnovat a zodpovědět všechny Vaše všetečné otázky. Ale na to již navazuje jiný článek " Jak si vybrat toho správného chovatele?"