Poněkud reálněji se všemi pro a proti - o coursingu v souvislosti s tímto zvláštním plemenem...
Celé generace amerických lovců a farmářů využívaly specifických schopností louisianských leopardích psů jako pomocníků při nahánění a ochraně stád dobytka zejména v náročném terénu blat a při lovu kanců, vysoké, veverek a mývalů. Život těchto psů nebyl nikdy jednoduchý. Psi, kteří chtěli přežít, museli mít výrazné pracovní schopnosti a museli být navíc díky své nebezpečné práci a zrádnému terénu dosti obezřetní a rychlí. Leopardí pes podle jedné z nejčastějších teorií vznikl křížením červeného vlka s španělskými mastifovitými bojovými psy. V průběhu vývoje k nim byli přikříženi pravděpodobně beauceroni, někde i stafordšírští teriéři a pro získání rychlosti také greyhoundi. Nelze zde popsat jeho všechny konkrétní vlastnosti, ovšem ryze typickými vlastnostmi je rychlost, houževnatost, hbitost, inteligence, dominance, samostatnost rozhodování a zejména neuvěřitelná síla a vůle žít.
Z tohoto popisu jasně vyplývá, že coursing je pro leoparda více než zajímavá disciplína, je to jeho práce... Díky tomu ve většině případů není třeba tyto psy coursingu „učit“, stačí je přivést na start a namotivovat je na střapec. Samozřejmě nováčci bez zkušeností zpočátku pečlivě kopírují dráhu taženého střapce, ovšem s postupným získáváním zkušeností se z leopardů stávají mistrní lovci, kteří na dráze dokonale spolupracují se svým soupeřem. Tomuto popisu odpovídá i bodové ohodnocení, které se pohybuje v průměru okolo 86 bodů za jeden běh.
U leopardího psa jsou k vidění v USA dvě linie. Ta první je nižší postavy, slabší kostry, užší hlavy a zpravidla i delší čenichové partie, se schopností i lézt po stromech, používaná zejména k lovu veverek a mývalů. Druhá linie standardem upřednostňovaná je vyšší postavy, mohutné kostry a hlavy, používaná zejména k lovu černé zvěře a nahánění dobytka.
Leopardi jsou i přes svou v naší republice převážně robustní konstituci velmi rychlí a inteligentní. Nevyplatí se nechat dívat je na dráhu před během. I tak se může stát, že špatně postavená dráha, Vám může vyběhaného coursingového závodníka dokonale zkazit. Leopard totiž u lovu přemýšlí. Takže mohu z vlastních zkušeností říci, že pokud je postaven na start nevhodně postavené dráhy nebo s nevyrovnaným partnerem např. drobné feny s nízkým těžištěm jsou mnohem rychlejší než mohutní těžší psi, zvláště s ohledem na výše zmíněné dvě linie. Může se také stát, že leopard po odběhnutí krátké vzdálenosti, odhadne podle postavení majitelů nebo navijáku polohu killu a namíří si to rovnou tam. Proč? No protože chce vyhrát a tímto způsobem i přes rychlejšího soupeře, to má zajištěno. Ano je mu líto, že byl připraven o hon jako takový, ale důležité je přece ulovit kořist. Leoparda žádná lidská pravidla nezajímají a proč by měli, jeho vývoj ukazuje na jediné „Ulovit a přežít“. Osobně přestože toto chování je samozřejmě na závodech nežádoucí, protože takovéhoto psa nelze bodově ohodnotit, považuji toto jednání za logické a hodné vysoce inteligentního tvora, kterým dozajista leopardí pes je.
Problémem bývá do značné míry kill, tedy konec běhu, kde by pes měl zakousnout svou kořist – tedy v tomto případě igelitový střapec. S tím mají zejména začátečníci problém, protože pokud se návnada již nehýbe, leopardí lovec nemá důvod zakusovat ten kus pro něj „nesmyslného“ igelitu. Samozřejmě k tomu dochází zejména u solových běhů, kde si svou kořist pes nebrání proti dalšímu psovi.
Dalším mnohem větším problémem v killu je dominance psů a celková nesnášenlivost jedinců stejného pohlaví vyskytující se u této rasy všeobecně. Vezmeme-li to, ale čistě logicky a prakticky... Leopardí pes se používal mimo lovu také k hlídání rozlehlých farem a stád dobytka, tedy hlídací a teritoriální pudy jsou zde velmi silně zakořeněny. Při coursingu majitel přivede svého psa na start a vydá mu povel, aby ulovil kořist. V průběhu dráhy pes opravdu spolupracuje s druhým psem a loví, ovšem, když se návnada zastaví a má dojít na „dělení“ kořisti, dojde k rvačce mezi dosud spolupracujícími psy. Pro leoparda je jeho práce jasná, chrání celou svou bytostí kořist pro svého majitele. Jeho psí leopardí partner, zpravidla není součástí jeho psí smečky, a tedy chrání úlovek před cizím vetřelcem. Tuto teorii potvrzují i společně žijící leopardí psi Sanny (Garett Šumící křídla) a Farao (Farao Šumící křídla), kteří mají své vztahy přirozeně hierarchicky uspořádány, a tedy níže postavený Sanny v killu Faraovi vždy ustoupí z cesty. Z tohoto pohledu je dobré dopředu než se majitel s leopardem rozhodne věnovat závodní coursingové kariéře zvážit, zda hodlá tyto projevy u svého psa podporovat, poněvadž při závodech jsou do běhů zpravidla postaveni příslušníci stejného pohlaví, u kterých se dá jistě předpokládat, že kořist budou bránit. Zvláště u mladých psů se toto dominantní chování může přenést i do běžného života, což není za normálních podmínek žádoucí. Na tréninkových bězích je organizace do značné míry volnější a lze se s personálem domluvit na kombinaci běhů pes-fena, nebo alespoň na kombinaci leopardího psa se psem jiné rasy.
Dalším problematickým okruhem je lov kořisti mimo závodní dráhu. Pokud má leopardí pes již vyvinuté lovecké pudy, lze coursing jen doporučit, protože do značné míry pomůže docílit jeho lepší ovladatelnosti. Na pováženou je to opačně u psů, kteří tyto lovecké pudy nemají rozvinuty a majitel se se psem nechce loveckému výcviku věnovat a rád by venčil psa v lese a polích bez obav. Zde je totiž více než jasné, že pes, který se naučí běhat coursing, nezůstane u nahánění pouze imaginární střapečkové návnady, ale nadchne se i pro honění živé zvěře v lese. Zde je důležité psa dobře naučit, kde je toto chování žádoucí a kde ne. Což je zvláště u tak instinktivních, přírodních a do značné míry samostatně uvažujících psů, jako jsou leopardi, dosti obtížné.
Proto bych osobně ze zkušeností doporučila s ohledem na obě výše uvedené skutečnosti všechno předem dobře zvážit, popřípadě počkat s coursingem do dospělosti psa, kdy leopard má již vcelku ustálené projevy, má už nějaký „rozum“ a jeho povaha se nebude už toliko měnit. To co lze totiž naučit na stoprocent německého ovčáka, nelze naučit leopardího psa, zvláště samce.
K dnešnímu datu má coursingovou licenci osm leopardích psů, z toho dvě feny a další čtyři leopardí psi mají licenci tzv. „rozběhnutou“. Prvním psem s coursingovou licencí se stal Benjamin Santa Catarina Evy Valentové, který složil licenci v dubnu 2006. Eva s tímto výborným sportovcem pokořuje nejen coursingové mety, ale také mety doktrekingové. Benji je prvním leopardím psem absolvujícím dogtrekingové závody. Navíc se společně s Evou za rok 2006 může těšit titulem celorepublikového vítěze své kategorie DTW2 a minulý rok své první místo opět uhájili. Také v dubnu 2006 složili licenční zkoušku další dva zástupci, a to můj pes Firstmate (alias Rhett) a Fatima Šumící křídla (alias Eli) Lea Hahna, kteří se k naší velké radosti stali celorepublikovými i klubovými coursingovými vítězi plemene pro rok 2007. Nepřehlédnutelnou coursingovou závodnicí je i Sunnydogs Hollandia Gerharda Steina, která se pro letošní rok stala mistryní republiky, dále stálá hvězda coursingových drah Falco Šumící křídla Jury Matěji, nebo sehrané duo leopardích psů Garett a Falco Šumící křídla manželů Esslových.
Co říci závěrem.. Coursing je výborný sport, který rozvíjí prapůvodní lovecké instinkty psa a je to skvělá zábava a práce nejen pro psy, ale v případě Moravskoslezského coursing klubu i pro jejich majitele. Přesto je ovšem důležité předem zvážit, co od svého leopardího partnera chci a očekávám, a zda je vhodný i konkrétně pro mne a mého psa.
Napsáno pro klubový zpravodaj Tlapky v trapu č.4/2008